Bublifuck vs. RFC

Výsledek: 4:2

Na umělé trávě v Zákostelní ulici nás zaskočilo hned několik maličkostí. Hřiště se svými rozměry značně lišilo od našeho tradičního Karlína, na který jsme zvyklí. Šířka hřiště připomínala spíše délku a délka byla ještě mnohem větší než obvykle, jako kdyby to byla reklama na jackpot sazky. Dále nás překvapili hráči soupeře, kteří připomínali spíše tým z veteránské ligy. Zato svou čilostí nás přesvědčili o opaku. Díky absenci dvou klíčových hráčů obrany (Otta a Koubek) nastoupil náš tým ve velice ofenzivní sestavě, což pro nás nikdy nevěstí nic dobrého. Začali jsme hrát jen na dva obránce. Že našemu týmu tento systém naprosto nesedí se ukázalo již od prvních vteřin. Kdy se na naši bránu řítil jeden útok za druhým. Inkasovali jsme velmi brzo a hned dvakrát. Navíc se nám zranil Méďa, jeden ze dvou obránců. Po souboji s protihráčem si zlomil nohu. V nastalé situaci jsme se vrátili zpět k osvědčenému systému tří vzadu. Díky skvělým zákrokům Jirky, který předváděl své nejlepší zákroky, jsme zatím neinkasovali. Naopak dokázali jsme se zvednout a do poločasu se podařilo zkorigovat výsledek na 2:1 pro soupeře.
Atmosféra v týmu se však nezlepšovala. Jirka kolem sebe metal blesky, Méďa sténal v náručí zdravotnice a Ondra rozdával jednu nadávku spoluhráčům za druhou. Myslím, že nazvat někoho se zlomenou nohou simulantem není zrovna nejvhodnější.
Do druhého poločasu se nám podařilo na soupeře vlétnout. Vytvořili jsme si mírný tlak a šance se objevovali i na našich kopačkách. Výsledkem našeho snažení bylo vyrovnání hry a počtu vyložených šancí. Nakonec se nám podařilo i vyrovnat. Kdy po nadýchaném centru přesně na hlavu přeloboval Zdenda nejistého brankáře soupeře. A tak podruhé v dnešním zápasu se zapsal do listiny střelců. V našem týmu zavládla naprostá euforie a bezhlavě jsme se nyní vrhli do útoku. Zkušený soupeř, který si s námi technicky pohrával, si věděl rady a pouštěl se střemhlav na naší branku. Tu však hájí Esso Smíšek a magickými zákroky nás držel při životě. Jenže dělali jsme dále velké chyby a hlavně Ondra si nebezpečně zahrával s ohněm. Až se nakonec velmi spálil a my s ním. Byla to školácká chyba, když si opět Ondra hrál s míčem na postu posledního a ztratil míč. Soupeř se pak řítil úplně sám na Jirku. Zkušeně pak zavěsil a nedal Jirkovi žádnou šanci. Jirka poté prohlásil, že to tušil, neboť z brány viděl, jak se k hřišti blíží náš fanoušek Lukáš, který nám vždy přináší jen smůlu. A přesně tak to bylo. Jakmile se ocitla Lukášova pravá noha na umělém povrchu hřiště, tak jsme inkasovali potřetí. Poté už jsme se jen marně snažili a soupeř vozil míč před branku, jak na běžícím pásu. Jen díky Jirkovi jsme dnes nedostali větší klepec.Konečnou podobu skóre pak na konci udělali opět domácí. A tak nám nezbylo nic jiného než se pořádně nad sebou zamyslet před posledním zápasem. Přemýšleli jsem o tom pak dlouho po zápase, kdy se naše myšlenky dostali k existenci Boha. Zda je či není? To nám ukáže poslední zápas, kdy budeme hrát o udržení!!!