Nalejto 1.FC vs. RFC

Výsledek: 2:3

Po týdnu nás čekal zápas se soupeřem, který byl v tabulce o 3 body nad námi, ale ještě nesehrál žádný zápas s týmy, které mají postupové ambice. Poprvé jsme letos hráli na umělé trávě, na Pražačce. V naší sestavě scházeli Vašek, který pracoval, a Michal, který se jel rekreovat s rodinou do Švédska. Jinak jsme byli kompletní. Přišel i Zdeněk Dokonce se rozšířil náš fan club. Na Davida se totiž přišly podívat jeho 2 kamarádky. Zápas začal poměrně svižně. V prvních 10 minutách jsme měli mírnou převahu. Hlavně David a Dejf motali soupeřům hlavu. Naše obrana zdatně odolávala útokům Nalejto, a dokonce i zakládala nebezpečné protiútoky. Při jednom z nich se sám na bránu řítil Dejf, ale před vápnem byl nemilosrdně zezadu sestřelen kapitánem Piknerem. Rozhodčí bohužel neukázali za tento zákrok ani žlutou kartu, a tím předznamenali to, že sice občas něco písknou, ale spíš jen aby se neřeklo, čímž zapříčinili pozdější tvrdou, až zákeřnou hru. K přímému kopu se postavil Dejf, střílenou přihrávkou našel Zdeňka, jehož pokus však výborným zákrokem zlikvidoval brankář. Postupem času se začal soupeř osmělovat. V naší brance však stál jistý Jirka, který si se všemi šancemi dokázal poradit. Při jednom z našich rychlých kontrů se zrodil 1.gól zápasu. Dejf si pohrál s obránci a naservíroval do běhu nahrávku na Davida, který udělal gólmanovi kličku a do prázdné branky pohodlně zavěsil -1:0.
Za chvíli nato pálil těsně vedle z dobré pozice Zdeněk. Nalejto nás dokázalo občas sevřít a to díky sériím rohů a autů, ale našim obráncům se dařilo zachytávat finální nahrávky soupeře ( což nám potvrdila i naše zdravotnice Jana, která byla spokojena s naší hrou v 1.poločase). Do konce poločasu zbývala minuta, když po rohu soupeře předvedl David dlouhý sprint, dostihl vykopnutý míč u rohového praporku soupeře, krásně si obehrál soupeře a z úhlu krásně vystřelil. Míč se zatřepetal v síti a my mohli slavit další gól – 2:0.

O přestávce jsme si říkali, že se nám nesmí stát to, co vždycky. Že nesmíme inkasovat v prvních minutách 2.poločasu. Bohužel jsme zase nepochopitelně polevili. Již od prvních sekund jsme nic nestíhali. Soupeř si s námi dělal co chtěl. Bylo tedy otázkou času, kdy dají kontaktní gól. Nad vodou nás dlouho držel Jirka, který likvidoval jeden nájezd za druhým. Přesto jsme ale inkasovali. Nalejto výborně zužitkovalo přečíslení 3 na 2, kdy jsme nechali projít přihrávku na malé vápno, kde stál útočník soupeře, který pohodlně snížil – 2:1. Nalejto pak narostla křídla. Ale i my jsme měli šanci. Méďa hlavičkou trefil břevno – byť naší brány. Naše obrana se úplně rozpadla. Jen výtečné zákroky Jirky a nemohoucnost útočníků se trefit do naší sítě nám dávala naději na výhru. Čím víc Nalejto spalovalo šance, tím víc začalo faulovat. Rozhodčí 2.poločas totálně nezvládli. Nepískali skoro nic. Museli jsme se tedy přizpůsobit. I proto kopl Méďa unikajícího kapitána do nohy, aby mu alespoň znepříjemnil zakončení. 15 minut nám trvalo, než jsme alespoň trochu vyrovnali hru. Zdeňkova střela z úhlu však nebyla přesná. Poté Dejf ztratil na půli míč, následovala jedovatá tečovaná střela a jelikož Jirka nic neviděl, tak míč zapadl k naší tyči-2:2.
Nalejto cítilo, že nás může porazit. Vrhlo všechny síly do útoku a to se jim stalo osudným. Jirkův výkop našel Dejva, ten přihrál Davidovi, jehož dělovka nám zajistila vedení – 3:2. Rozhodčí ohlásil poslední minutu, která trvala tak 3. Vedení jsme ale udrželi a po ukončení zápasu jsme se mohli radoval z důležitého vítězství.

Musím se zde zmínit o nečestné hře soupeře. Ve 2.poločase začali být soupeři nervózní. Je pravda, že rozhodčí neodpískali pár našich her rukou, ale tým Nalejto přestal být soudný a dožadoval se odpískání neexistujících faulů. Cítili se ukřivděně, proto asi začali hrát doslova zákeřně. Je docela div, že se nikomu z nikomu z nás nestalo nic vážného. Jediný úraz si způsobil hráč Nalejto po špatném došlápnutí. Pravděpodobně si vyhodil koleno. To byla situace jako stvořená pro Janu, která k němu přiběhla a ledovacím sprejem mu alespoň částečně pomohla od bolesti. Bohužel toto fair play z naší strany nebylo opětováno soupeřem. Fascinující bylo, když jsem poprosil jednoho hráče soupeře, aby přiznal tečování míč, který skončil do autu. Reagoval takto: „To ti teda rozhodně nepřiznám.“ Nalejto nám svými skluzy doslova útočilo na nohy. Jirka dostal kolenem do hlavy. Když si postěžoval, tak byl označen soupeřem za simulanta. Otta si ze zápasu odnesl obří modřiny na stehně, Méďa zase pohmožděný krční sval od lokte protihráče. Nepopírám, že i my jsme pak začali hrát za hranicí pravidel. Byla to ale jen odezva, která prostě musela přijít.