U Karla 99 FC vs. RFC

Výsledek: 3:2

Temná vzpomínka v našich srdcích erfčáků zůstane po tomto utkání. Na karlínském kolbišti jsme se setkali se soupeřem, který nečekaně pohřbil celý náš tým na celý zbytek sezóny. Jeho černé dresy to jen dokazovali.
My jsme však do utkání nastoupili s velikou chutí a odhodlaností. Obzvláště Otta je vždy proti tomuto soupeři velice motivovaný a ani dnes nepodcenil předzápasovou přípravu. Navíc jsme mohli počítat s vydatnou podporou našich fanoušků, kteří nás vydatně povzbuzovali celý zápas.
Začátek zápasu nám vyšel nad očekávání. Hráli jsme na soupeřově půlce a k ničemu ho nepustili. Tlačili jsme a přihrávkami po zemi jsme si vytvářeli jednu šanci za druhou. Byla jen otázka času, kdy se naši střelci prosadí. A po chvíli to tu bylo. Udeřili jsme tvrdě do soupeřovi obrany a hned dvakrát. Začátek z říše snů. Obzvlášt akce Méďa – Prála stála za to. Vedli jsme dva nula a měli vše pod kontrolou. To však byla naše osudná chyba. Jakoby jsme se nechali ukolébat dvoubrankovým vedením a usnuli na pomyslných vavřínech. A tak z ničeho nic udeřil soupeř. Nenápadnou akci zakončil soupeřův střelec excelentní střelou. Bum prásk a už jsme se vezli z kopce. Soupeř si ověřil, že to půjde a tak začal těžce betonovat a čekat na naše chyby. Tím, čím jsme se v našich začátcích pyšnili my,nyní proti nám hrál soupeř. Začali jsme rozehrávat ze zadu…což jsme v životě nedělali…a tlačili jsme do plných. A tak do poločasu po jedné z našich chyb v rozehrávce soupeř dokázal vyrovnat. Byl u toho stejný střelec jako u první branky. Jasně nejnebezpečnější hráč soupeře, který byl u všech soupeřových branek. Po poločase se obraz hry vůbec neměnil. My jsme tlačili, soupeř zase z plných sil betonoval, co to šlo. Nutno říci, že jsme si dokázali vytvořit několik vyložených šancí. Ale ani tu nejvyloženější šanci jsme neproměnili. Ve vrchní spalovače se proměnili Vláďa s Prálou, když se několikrát ocitli sami před brankářem. Soupeř se však stále držel a pokoušel se o protiútoky a jeden mu málem i vyšel. Ale to nás ještě podržel Jirka v brance jedním ze svých komfortních zákroků. V závěru jsme si vytvářeli takový tlak, že se soupeř nemohl ani upšouknout. Nakonec mohl rozhodnout Otta. Krásně se položil do voleje levou kopačkou…bohužel trefil jen spojnici břevna a tyče. Jo a pak už to s námi šlo z kopce. Klíčový hráč soupeře osvědčil své kvality a proměnil námi nabídnutou šanci. Prohra za takových podmínek bolela u srdíčka a nelze se nám divit. Nakonec jsme šli smutnit na sekanou i s našimi fanoušky, kteří stáli při nás a na vše se poté zapomnělo. Nechť se to již nikdy neopakuje!!